Svět sportovní gymnastiky

V rozhovorové štafetě pokračujeme i roce 2016. První letošní díl nás zavede do pražské Bohemky. Aneta Holasová předala před Vánoci slovo svým oddílovým kamarádkám Adéle a Vendule Měrkovým. 

Obě milují pizzu, trampolínu a společné chvíle s rodinou. A hlavně gymnastiku. Kromě medailí jim dala také hodně přátel nebo společných zážitků, ale úspěchy zadarmo rozhodně nemají. Kromě dřiny a spousty odříkání se musely odstěhovat do 250 km vzdálené Prahy od rodného Rapotína.

1. Začneme otázkou, kterou holkám předala Anetka. Využily jste někdy toho, že jste dvojčata a lidé si vás pletou?

Vendula: Když jsme byly malé, děda nám slíbil 50 Kč za to, když uděláme 10 kroků po rukou. Já jsem jich tenkrát ještě tolik neuměla, tak jsme se převlékly a udělala je za mě Ada. Ale pak jsme se dědovi přiznaly :­)

Adéla: Z babiček a dědečků jsme si dělaly srandu často, ale jinak jsme to nikdy nepoužily. Přece jen úplně stejné nejsme a když jsme byly menší, Venda nosila většinou kratší vlasy než já.

2. Pletou si vás někdy na tréninku oddílové kamarádky nebo třeba trenéři? Podle čeho vás nejčastěji odlišují?

Ze začátku si nás vždycky všichni pletou, ale pak nechápou, jak si nás mohli plést. Trenéři si nás na tréninku splést ani nemohou, každá cvičíme trochu jinak a jiné prvky.

3. Která z vás je vlastně starší?

Adéla: Venda s oblibou říká, že je sice menší, ale o minutu starší.

4. Když se člen rodiny věnuje vrcholovému sportu, bývá to náročné. Vy jste dvě, takže je to nejspíš o to náročnější. Jaké největší výhody i nevýhody to má, že jste v rodině dvě profi gymnastky? Motivuje vás to?

Adéla: Náročné je to asi hlavně pro rodiče. Časově i finančně. Máme ještě bráchu. Ten sice nesportuje vrcholově, ale zase se věnuje více sportům např. kanoistice, lyžování…

Vendula: Výhodou je, že děláme obě stejný sport, můžeme si půjčovat dresy, jezdíme na stejné závody a pod. A nevýhody? Nevím. Asi žádné. Ale motivující to určitě je. Ovšem my jsme byly vždycky soutěživé. Od mala jsme se neustále předháněly. A bylo jedno, jestli jde o lepší kotoul nebo hezčí obrázek :­)

5. Začínaly jste obě v GK Šumperk. Kdy jste se rozhodly změnit klub a co vás k tomu vedlo?

Začínaly jsme asi ve 4 letech v TJ Šumperk a od 6 let jsme trénovaly v GK Šumperk. Do TJ Bohemians Praha jsme šly v roce 2013 za lepšími podmínkami pro vrcholovou gymnastiku. V šumperské tělocvičně není třeba čtverec na prostná nebo bradla nad jámou. Taky nám hodně chyběla baletní průprava. A navíc v té době už měla naplánovaný přestup do Brna Maruška Nevrklová a tím pádem by nám chyběla ta správná konkurence. Vždycky je dobré, když trénuje víc holek podobné výkonnosti, které se vzájemně táhnou dopředu.

6. Se změnou klubu přišla také změna bydliště a stěhování do Prahy. Rodiče vás musí v gymnastice velmi podporovat. Jak jste změnu zvládly a co bylo nejtěžší?

Adéla: V Praze jsme bydlely nejprve asi půl roku u Holasů, Anetka se s námi ochotně dělila o svůj pokoj :­). Pak naši koupili byt a teď jsme přes týden s mámou v Praze a jednou za 14 dní jezdíme na víkend domů do Rapotína. Pokud tedy zrovna nemáme nějaké závody. Nejtěžší bylo a stále je, že nemůžeme být s tátou a bráchou.

Vendula: Aďa zvládla změnu docela dobře. Ale já jsem si tři dny před tím, než jsme měly jet na zkušební měsíc, zlomila nohu. Takže jsem začala se sádrou a pak jsem měla růstové problémy s kolenem. Vlastně jsem první rok pořádně netrénovala a to pro mě bylo hodně těžké. Musela jsem dokonce přestat cvičit některé prvky, které už jsem uměla, přeskok jsem netrénovala skoro vůbec. Také změna školy nebyla uplně jednoduchá, přestupovaly jsme v polovině roku.

7. Pojďme společně zhodnotit rok 2015 dvojčat Měrkových. Co se vám loni povedlo? Je něco, co naopak nevyšlo, jak jste si přály?

Adéla: Loni se mi nepovedla hlavně nominace na EYOF. V březnu jsem bohužel měla problémy se zády, měsíc a půl jsem vůbec netrénovala. Do prvního nominačního závodu jsem nastupovala po pouhých osmi trénincích a to je samozřejmě na výkonu znát. Na dalších dvou už to bylo lepší a v Trnavě a na kontrolním závodě před EYOF už jsem byla ve formě, bohužel nominace se uzavřela už na MČR, takže jsem byla jen náhradnice. Mrzelo mě to hodně.
Podzimní sezona už byla podstatně lepší. Povedlo se mi hlavně zvýšit obtížnost sestavy na bradlech.

Vendula: Mně se nominace sice povedla, ale bohužel se mi v Tbilisi nepovedly bradla, na kterých jsem si docela věřila a trochu se to odrazilo i na kladině. Myslím si, že jí umím i líp :­). Asi jsem se tím připravila o finále čtyřboje. Ale byl to můj první velký závod.
Spokojená jsem letos také hlavně s bradly, kde jsem přidala do sestavy salto.

8. Daly jste si letos v lednu novoroční předsevzetí? Podělte se o ně s námi.

Předsevzetí si nedáváme, stejně bychom je nedodržely :­) :­) :­)

9. Jaká jsou v soukromí dvojčata Měrkovy? 

Adéla: Aktivní, společenské, veselé a soutěživé.

Vendula: Ale o víkendu si rády přispíme :­)

10. Co nejraději děláte, když zrovna nejste v tělocvičně? 

Cokoliv u čeho je sranda a nejlépe s našimi kamarádkami. Rády lyžujeme, jezdíme na kole i na in-line bruslích. Milujeme trampolíny, lanová centra a tak podobně. Také rády vyrábíme různé věci s naší sestřenicí Sašou. Co jsme v Praze, víc si vážíme čas strávený s celou naší rodinou, třeba při grilování na zahradě.

11. Trávíte volný čas také společně nebo si spíš pak rády odpočinete jedna od druhé? Přeci jen, jste spolu nejspíš téměř pořád..

Dvojčata to mají asi trochu jinak než normální sourozenci. Jsme spolu pořád a vůbec nám to nevadí. Sice se občas dokážeme pořádně pohádat, ale odpočívat si od sebe nepotřebujeme. Ba naopak, hned se nám stýská, když se chvíli nevidíme.

12. Oblíbené jídlo, barva, oblečení a věc?

Adéla: Pizza, všechny barvy, pohodlné sportovní, trampolína.

Vendula: Pizza, všechny barvy, pohodlné sportovní, trampolína :­-)

13. Máte v gymnastice své vzory?

Nastia Liukin – líbí se nám už od mala. Je to krásná, elegantní gymnastka.

14. Která ruské gymnastce nejvíce fandíte?

Obě fandíme Aliye Mustafině.

15. Zkuste nám popsat, jak vypadá běžný den v rodině Měrkových.

Od 8:00 do 10:45 jsme ve škole. Od 11:00 do 13:30 máme první fázi tréninku, pak pauzu na oběd. Od 14:30 do 17:30 probíhá druhá fáze. Pak jedeme domů, navečeříme se, uděláme školu a jdeme spát. Ve středu jsme ve škole 5 hodin a máme jen jednu fázi od 13:30 do 18:00.

16. Co škola? Daří se vám skloubit školu a náročné tréninky? Vychází vám učitelé vstříc?

Adéla: No, mohlo by to být lepší, samé jedničky rozhodně nemáme. Ale v podstatě to zvládáme. Ve škole máme upravený rozvrh, nechodíme na žádné výchovy a z každého důležitého předmětu máme alespoň jednu hodinu týdně. Co zameškáme, musíme si doplnit a doučit se.

Vendula: Adě jde škola o něco lépe, takže spíš pomáhá ona mně než já jí :­). Teď jsme v 8.třídě, příští rok nás čeká výběr střední školy.

17. A teď moje oblíbená otázka, která na blogu už delší dobu nebyla. Tři věci, které vás napadnou jako první, když se řekne gymnastika…

Adéla: skvělé kamarádky, dřina a někdy i bolest, radost když se daří.

Vendula: celé naše dětství, nezapomenutelné zážitky, disciplína.

18. A tradiční otázka na závěr! Koho byste nominovaly pro další rozhovor?

Nominujeme Marušku Nevrklovou, která teď trénuje v Brně.

21. A na co byste se jí zeptaly? 

Adéla: Jak se ti líbí na intru?

Vendula: Stýská se ti někdy po šumperské tělocvičně?