Vycházející hvězda ruské gymnastiky Angelina Melnikova byla členkou stříbrného týmu na olympijských hrách v Rio de Janeiro. Zúčastnila se i kvalifikačních soubojů v olympijském čtyřboji, kde rozhodně měla šanci se dostat mezi 24 nejlepších. Ačkoliv její celková známka byla 56,499 b. (přeskok 14,933 b., bradla 15,100 b., kladina 13,266 b., prostná 13,200 b.), pády z kladiny a na prostných ji odsunuly až na třetí, tedy nepostupové místo v rámci ruského týmu (do finále čtyřboje mohou postoupit jen dvě gymnastiky z jedné země).
Angelina poskytla rozhovor pro „R-Sport“. Tady je jeho překlad do češtiny.
Chtěl bych začít vaším dětstvím. Narodila jste se ve Voroněži?
Ano. Byla jsem velmi aktivní dítě, proto se rodiče rozhodli, že bych měla sportovat. Nejprve jsem zkoušela tanec, ale to mě nebavilo. Potom mě rodiče zkusili dát na gymnastiku. A mě to bavilo tolik, že už jsem nikdy nevynechala trénink.
Bylo tomu tak vždy?
Nemohu skrývat, že bylo i období, kdy jsem chtěla přestat, byla jsem unavená, unavená z jednotvárnosti. K tomu mě ještě bolelo ucho, takže jsem nechtěla cvičit obraty a salta. Ale maminka mě přesvědčila, abych to vydržela. Potom jsem na soutěžích začala získávat dobrá umístění, a to změnilo můj postoj. V jedenácti letech jsem se dostala do „sborné“ a začala jezdit na základnu Krugloje.
Máte raději humanitní předměty nebo matematiku?
Vždycky mě bavilo se učit. Samozřejmě byly dny, kdy jsem nechtěla jít do školy, a dny, kdy jsem si přála být jako ostatní děti, mít odpoledne volno. Ale my gymnastky jsme musely hned do tělocvičny. Defacto jsme na trénink běžely, času nezbývalo. V současnosti se dá říci, že učení miluji, snažím se mu věnovat čas mimo tréninkového procesu.
Vím, že velmi ráda čtete. Kdo vám vštípil takovou lásku ke knihám?
Upřímně, na nižším stupni základní školy jsem četla nerada, zabíralo mi to příliš mnoho času, a já chtěla odpočívat. Když jsem se dostala na základnu Krugloje, začala jsem knihám věnovat větší pozornost, fascinovaly mě čím dál víc. A teď jsem knihami zcela zaujatá.
Čtení knih není mezi mladými lidmi příliš populární. Dokázala byste to objasnit?
To je pro mě složité analyzovat. Nemám moc času sledovat, čím se zabývají ostatní.
O rodině
Povězte nám něco o své rodině…
Tatínek je zemědělec a maminka právnička, ale nepracuje v oboru. Mám mladšího bratra. Ze začátku také dělal gymnastiku, ale nebavilo ho to. Je to kluk, chtěl se prát. Věnuje se řecko-římskému zápasu, a hodně ho to baví.
Kdo vás více vychovával?
Myslím, že maminka. Tatínek mě vždycky rozmazloval, maminka mě vychovávala stejně jako bratra.
Nemáte tedy přísné rodiče?
Ne, rozhodně ne. Samozřejmě, že když jsem byla malá, mohla jsem dostat, ale nemůžu říct, že mám přísné rodiče.
Co jste třeba provedla?
Pamatuji si, jak jsem šla ven a neřekla mamince, kam jdu. Maminka s babičkou do devíti večer běhaly po městě a hledaly mě. Teprve pak jsem si vzpomněla a letěla domů.
Potrestali vás?
Ano, musela jsem do kouta…
A jiný trest nebyl, například zákaz koukání se na televizi?
To ne, nesebrali mi telefon, ani mi nezakazovali koukat se na televizi.
Dokázala byste stručně popsat sama sebe?
Nemám to moc ráda. Myslím, že hodnotit by mě měli ostatní, ne já sama sebe.
Čeho si tedy nejvíce vážíte na ostatních? A co naopak nejste ochotná tolerovat?
Mám ráda lidi, kteří jsou sami sebou, jsou otevření. A nemám ráda pokrytectví. Když se někdo dělá lepším, než je doopravdy.
Co odpustit nedokážete?
Zradu nebo lež.
Pamatujete si křivdy dlouho?
Ne, odpouštím velmi rychle. Pokud se urazím, strávím třeba večer přemýšlením o tom, co se stalo, ale ráno už je všechno v pořádku. Myslím, že jsem dost citlivá.
Laskavost, inteligence, smysl pro humor. Co je pro vás nejdůležitější?
Všechno je důležité. Ale na prvním místě je postarat se. To je pro mě nejdůležitější.
Zatím žiju jenom sportem
Zkuste si představit, že byste nesportovala. Co byste chtěla dělat, čím byste chtěla být?
O tom jsem hodně přemýšlela. Ale nedokážu si to ani představit! V dětství jsem chtěla být designérkou, takže bych asi směřovala k něčemu kreativnímu.
A proč ne? Možná, po olympijských hrách…
V roce 2028! Ale do té doby jenom gymnastika.
Jednou na to každopádně budete mít čas.
V žádném případě bych nechtěla být trenérkou. Líbí se mi tolik různých jiných věcí.. Svět kolem je tak zajímavý, že v oblasti sportu nezůstanu. Ale teď žiju jen přítomností, gymnastikou.
Jak trávíte volný čas, pomineme-li čtení knih?
Moc ráda se procházím, objevuji nová místa, navazuji nová přátelství. Snažím se toho co nejvíc stihnout, běhám tam a zase zpátky. Večer a v noci se ráda učím.
Chápu tedy správně, že jste „sova“?
Ano, miluju noc. Když například ve volném čase jedu domů, jsem schopná ve dne spát a v noci být naopak vzhůru.
Změnily se vaše vztahy s přáteli po olympiádě v Rio de Janeiro? Přeci jen, máte stříbrnou olympijskou medaili…
Někteří přátelé se nějak vytratili, jiní zůstali. Ale nic se výrazně nezměnilo.
Je pro vás obtížné vyrovnat se v šestnácti letech se zvýšeným zájmem (popularitou)?
Mně se to naopak líbí. Ráda se seznamuji s dalšími lidmi, snažím se navázat co nejvíc nových přátelství.
Dostáváte často dárky od neznámých lidí?
Ne, nepamatuji se. Jediné, co jsem dostala, byl velmi zvláštní dopis.
Ano, vzpomínám si, psala jste o něm na Instagramu. Nevíte, od koho byl?
Nevím, ale byl pěkný.
O novém roce a svátcích
Co je váš nejoblíbenější svátek?
Nový rok!
Jaké tradice dodržujete v rodině na tento svátek?
Maminka vždycky říká, že Nový rok je rodinný svátek, který je potřeba oslavit v kruhu blízkých, s příbuznými. Já si to úplně nemyslím. Ale přesto se snažím slavit Nový rok s rodinou.
Možná změníte svůj názor s přibývajícím věkem?
Nevím. Teď je mi šestnáct, jsem ve věku, kdy je všechno zajímavé. Chtěla bych svátky trávit se svými přáteli!
Který Nový rok (nebo jiný svátek) je pro vás nezapomenutelný?
Nejlépe si pamatuji, když jsem tři roky po sobě na svoje narozeniny měla horečku a bylo mi špatně. Nezapomenutelná je vždy oslava Nového roku u nás doma. Někdy rodiče chtějí slavit jen rodinném kruhu, jindy pozvou všechny příbuzné. Máme velký dům, všichni se k nám vejdou.
Kdy jste přestala věřit v děda Mráze?
Když mi bylo deset let. Vzpomínám si, jak tatínek přišel přestrojený za dědu Mráze, a já jsem najednou pochopila. Že je to táta a začala mu stahovat fousy. No a pak jsem přestala věřit.
A co bratr?
Myslím si, že bratr v dědu Mráze ještě pořád věří. Ale nevím to jistě.
Jste si s bratrem blízcí? Jste dobří kamarádi?
Když jsme v tréninkovém středisku, nepíšeme si. Když jsme spolu, vždy se velmi sblížíme. Ale po nějaké době, když jsme spolu déle, začneme se hádat a pošťuchovat.
Starší sourozenci občas ty mladší zlobí. Úmyslně je provokují nebo si s nimi pohrávají. U vás to tak není?
Ne! Ale bratr pořád říká: „Mami, proč se Angelina neučí, a já musím chodit do školy?“.
Bratr by také chtěl být profesionálním sportovcem?
Ano, myslím, že k tomu směřuje. Hlavně, že ho sport baví a není tak unavený, jako když trénoval gymnastiku.
Každý člověk má své sny a cíle. Jaké jsou ty vaše, pomineme-li sport?
Nebýt jen sportovec. Ve sportovním životě si cíle nekladu, protože mám strach, že kdybych jich nedosáhla, byla bych hrozně zklamaná. Prostě trénuju, moc mě to baví, a uvidíme, co se stane.
Gymnastika je velmi rizikový sport. Nemáte strach?
Ne, nemám!
A kde berete odvahu?
To je zajímavé, vlastně nevím. Na olympiádě jsem byla hrozně vyděšená, vůbec si nepamatuju, jak jsem cvičila.
Jedna věc je strach o výsledek, druhá strach o sebe samotnou při provádění nejsložitějších prvků?
Cvičím už tak dlouho, že funguju jako automat. Ačkoliv někdy, když je potřeba vrátit se do formy a zase získat obratnost, bývá to opravdu hrozné. Nejste si jistý, že ovládáte svoje tělo a někam neodletíte. Ale nedostala jsem se nikdy do situace, ve které by mi hrozilo, že se vážně zraním.
Představte si, že byste měla milion dolarů. Za co byste je utratila?
Jej, to nevím. Mám všechno, co potřebuju.
Považujete se tedy za šťastného člověka?
Ano. A peníze… Pravděpodobně bych je dala rodičům a děkovala Bohu.
„Olympijským“ autem jezdí tatínek
Co jste udělala s autem, které jste dostala jako odměnu za olympijskou medaili? Zaslechl jsem, že se ho chystáte věnovat rodičům?
Ano, tak se stalo. Jezdí s ním táta.
Účastníte se soutěží v různých zemích, hodně jste toho procestovala. Která země se vám nejvíce líbila?
Cestování miluji. Velmi se mi líbilo ve Švýcarsku. Krásná architektura, a cítila jsem se tam tak klidně, svobodně a pohodlně. Také ve Francii se mi moc líbilo.
Považujete se za městského člověka, nebo máte raději přírodu?
Miluji místa, kde život vře a kypí, když se všude něco děje. Ráda se rozhlížím po lidech.
To je Moskva jako stvořená přímo pro vás.
Ano. Tady v Petrohradě bych asi žít nechtěla, je tu vysoká vlhkost vzduchu, často tu prší…
Jaké klima vám vyhovuje?
Tam, kde je teplo.
Zimu a chlad snášíte špatně?
Mám-li být upřímná, nesnáším zimu! Na druhou stranu spím i v zimě s otevřeným oknem, nemám ráda, když je mi v noci teplo. Pro mě by bylo ideální, kdyby v místnosti bylo chladno a na ulici teplo.
Proč jsou psi lepší než kočky
Jakou hudbu máte ráda?
V dětství jsem jako všichni, poslouchala Lady Gaga. A společně s maminkou jsme měly rády Britney Spears. Teď poslouchám to, co celá Evropa. Takže odpověď zní zahraniční hudba.
A co domácí mazlíčci?
Máme sovu, psa a kočku. Psa, co nás hlídá, a obyčejnou kočku.
Kde se u vás vzala sova?
Prostě jsem ji chtěla, tak jsem si ji objednala.
Máte raději psy nebo kočky?
Mám raději psy, bez kočky bych se obešla. Psi mi připadají zajímavější, jsou aktivnější než kočky. Když se teď vracím domů, pes na mě štěká, jako by mě neznal, to trochu mrzí. Ale mám ráda velké načechrané (fluffy) psy!
Máte nějakou sbírku hraček?
Nedávno jsem si doma dala na hromadu všechny plyšové hračky. Byla jich plná postel! Část jsme jich s tátou odvezli do dětského domova, měla jsem jich moc. Ale miluji hračky, každá z nich mi přináší radost.
Poslední otázka: co byste popřála svým fanouškům do nového roku?
Především zdraví, to je to nejdůležitější. Hodně štěstí v novém roce, lásky, aby všichni byli štastní. A aby všichni sportovali!
—
Autorka článku: zai