Po delší době se vracím zpátky k rozhovorové štafetě. Z Prahy (poslední dva rozhovory byly s gymnastkami z SG Bohemians Anetou Holasovou a dvojčaty Měrkovými) jsme se přesunuli do Brna za šumperskou rodačkou Maruškou Nevrklovou. A v Brně také zůstaneme.. Ale to už trochu předbíhám.
—
Začnu (již tradičně) otázkami, které Ti položily v předchozím rozhovoru holky Měrkovy.
1. Adélu zajímá, jak se Ti líbí na internátu. Můžeš nějak shrnout internátní život, plusy, mínusy.. ?
Na život na internátě se dá určitým způsobem zvyknout. Ze začátku to bylo těžší, ale teď už to tolik nevnímám. Mínusy jsou, že jsem od rodiny a musím se o sebe umět postarat sama.. Ať už jde o školu nebo o běžné věci. Plusy jsou, že trávím volný čas s kamarády a spolužáky, můžeme si navzájem pomoc s učením. Život na internátu mě naučil větší samostatnosti a to, že se musím spoléhat především sama na sebe.
2. Vendy se ptá, jestli se ti stýská po šumperské tělocvičně.
Určitě se mi někdy stýská. Přeci jenom jsem v šumperské tělocvičně “vyrůstala”. Vždy, když mám čas, tak se tam ráda stavím pozdravit holky a paní trenérky. Především Silvu Urbanovou, která mě trénovala.
3. Když už jsme u Šumperku. Kdy a proč si se rozhodla vyměnit klub?
Rozhodla jsem se ke změně klubu v roce 2013. Chtěla jsem v gymnastice pokračovat na vyšší úrovni a navíc se naskytla příležitost studovat na gymplu. A také mě lákala změna a chuť poznat něco nového.
4. Proč právě Brno?
V Brně jsou rozhodně lepší podmínky na cvičení. I můj starší brácha odešel do Kolína, aby se mohl věnovat gymnastice na vrcholové úrovni pod vedením tehdejšího reprezentačního trenéra Martina Taftla. Mimo to, že byl brácha odmalička mým vzorem, se mi Brno jako město líbí.
5. Co bylo na přestupu do Brna nejtěžší?
Nejtěžší bylo odloučení od rodiny a začátky na internátu. Musela jsem se začít o sebe starat sama. Nebylo úplně jednoduché ve 13ti letech dvakrát týdně cestovat ze Šumperka do Brna a zpět vlakem a zorientovat se v systému městské dopravy v Brně. Hodně mi pomohly holky z týmu. Asi bych byla bez nich úplně ztracená. Ale i když začátky byly těžké, teď jsem za ně ráda. Získávám zkušenosti, které se mi budou hodit do života.
6. Jak si se ke gymnastice dostala? Zkoušela si i jiné sporty?
Ke gymnastice mě přivedli rodiče, když mi bylo asi 6 let. Oba dříve taky dělali gymnastiku. Navíc gymnastiku dělal i můj starší brácha a já jsem chtěla umět to, co on. Dá se říct, že jsme gymnastická rodina. Na jiné sporty nebyl díky gymnastice čas.
7. Jaká je Maruška Nevrklová v soukromí?
V soukromí jsem veselá, ráda si čtu nebo trávím čas s rodinou a kamarády. Občas si zahraji na klavír, do kterého jsem chodila 4 roky. V zimě ráda jezdím na snowboardu.
8. Loni jsme Tě viděli závodit až na konci sezóny. Můžeš blíž vysvětlit, co se stalo, resp. co zbrzdilo tvůj trénink?
Zanítil se mi mozol na zápěstí, který mi museli operativně odstranit. Protože mi ránu zašili, nemohla jsem se o ruku opírat ani mít řemínky. Musela jsem bohužel počkat, až se rána úplně vyhojí. Trénovat jsem začala asi po dvou měsících. Teď mám sice na ruce jizvu, ale nijak mi při cvičení nevadí.
9. Letošní rok je tvůj první rok v ženách a rovnou si byla členkou českého týmu, který nás reprezentoval na ME v Bernu. Šla si do nové sezóny s tímto cílem?
Jsem ráda, že jsem se ME v Bernu zúčastnila. Atmosféra tohoto mistrovství byla úžasná. Diváci vytvořili výbornou show, která na našich závodech chybí.
10. Zkus nám trochu přiblížit, jak to na podobných závodech probíhá..
Všechny závody probíhají v podstatě stejně. Jako první je volné rozcvičení, ve kterém se rozhýbáte a “rozkoukáte” po tělocvičně. Následuje organizované rozcvičení, kde máte cca 10 minut na to, aby jste si vyzkoušeli některé prvky ze sestavy na každém nářadí. Poté je nástup a zahájení závodu. Nervozita podle mě nastupuje ve chvíli zahájení závodu a přetrvává až do posledního cviku na nářadí. Při některých závodech je nervozita menší a je větší pohoda. Vše ale záleží na typu člověka a důležitosti závodu.
11. Jsi před závody nervózní? Dá se vůbec “vyzávodit” do také míry, aby člověk mezinárodní závody zvládal v klidu?
Jsem typ člověka, který je nervozní úplně ze všeho.. Podle mě to je hlavně o zvyku. Po nějakém čase se dá na takový tlak zvyknout a člověk už není tolik nervozní. Jak už jsem napsala, určitě to je hodně o povaze člověka.
12. Trénuješ v brněnském Sokolu. V jaké tréningové skupině cvičíš a pod vedením kterých trenérů?
Trénuji s Peťou Fialovou, Riuškou Kányai, Jančou Weisserovou, Verčou Drápalovou a Kačkou Jelínkovou pod vedením paní trenérky Kateřiny Janečkové.
13. Zkus nám popsat, jak probíhá tvůj tréningový program teď během letních prázdnin. Dopřála sis také nějaké volno? Jak bylo dlouhé a kde si ho strávila?
Měla jsem volno 3 týdny a pak jsem jela na gymnastické soustředění do Bolešína. Své volno jsem trávila především s rodinou a kamarády. Teď trénuji dvoufázově tři dny v týdnu a zbylé dva dny mám jednu fázi.
14. Myslíš, že má Česká republika šanci dostat se do TOP 16 zemí v příštím olympijském cyklu?
Těžko říct, bude to především záležet na zdraví všech závodnic.
15. Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch v gymnastice?
Pro mě je asi největším úspěchem účast na ME v Sofii v roce 2014 a letošní ME v Bernu. Oba dva závody byly pěkné a zajímavé.
16. Jaké nářadí je tvé nejvíce a nejméně oblíbené?
Nejvíce a nejméně oblíbené nářadí asi nemám. Baví mě přeskok, ale většinou mě baví to nářadí, na kterém mi to zrovna jde 🙂
17. Končí teď olympiáda v Riu. Dívala si se? Komu si fandila?
Jasně! Fandím hodně Američankám a Ruskám 😉
18. Závěrečnou otázkou Tě asi příliš nepřekvapím, viď? Komu bys předala rozhovorovou štafetu?
Nominuji Kačku Jelínkovou,která se mnou trénuje v Brně.
19. A na co se jí mám zeptat?
Stýská se ti někdy po Praze?
TJ Sokol Brno I letos již po dvacáté hostoval prestižní mezinárodní závod smíšených dvojic Grand Prix de Gymnastique. Letošní vítězové jsou domácí gymnasta David Jessen a Australanka Emily Little. V kvalifikaci skončili druzí, zbylé dvě kola již ovládli.
